Pěší život po japonsku a rozhovor

Pokud lidé chtějí znovu objevit krásu přírody, měli by chodit pěšky, řekl EkoListu japonský básník a ekologický aktivista Nanao Sakaki při své říjnové návštěvě České republiky. Osmdesátiletý stařík s dlouhými šedivými vlasy se kolébal Prahou, Olomoucí a dalšími místy, mluvil s lidmi, od srdce se smál, zpíval – a četl své básně.

Nanao svůj život opravdu prochodil. Jeho rodiče, barvíři z jižního Kjúšú, zkrachovali na začátku třicátých let minulého století v době světové hospodářské krize. Po druhé světové válce se k nim na rok vrátil, ale kvůli nedostatku jídla to vzdal a odešel do Tokia. Tam přespával společně s dalšími stovkami bezdomovců na nádraží, kde denně umírali lidé hladem nebo v důsledku nejrůznějších onemocnění. Toužil jsem po lidech, takže jsem byl šťastný, že tam mohu být s nimi, říká k tomu. Dva roky pak pomáhal tokijskému nakladateli, při jedné z pochůzek si ale všiml tuláka vyhřívajícího se na slunci. Vedle něj stála plechovka s vařenou rýží, nasbíranou z odpadů restaurací. Ta rýže zářila jak démanty … Ke svému nakladateli jsem se už nevrátil.

Šamanská jurta v češtině

První etnografické a obřadní centrum sibiřského šamanismu

Teze o smyslu práce se sibiřskými šamany v evropském prostoru

1. Předávání sibiřských kulturních a životních postojů, směrů i intuitivních nevědomých návyků, které mohou být inspirativní i prakticky přínosné pro život obyvatel evropského kulturního okruhu.

2. Vědomé zachovávání jiných (zde přírodních sibiřských) pohledů na svět a způsobů nazírání na něj
a alespoň částečné pochopení jiného pohledu na zákonitosti života a smrti

Adyg Eeren – Duch medvěda

Adyg Eeren: Society of shamans in the heart of Asia

Adyg Eeren is working for the revival and renascence of Tyvinian traditions, customs and culture.
This is to say a revival of spirituality. Shamanic rituals help to revive the former culture, as in every ritual lies a deep meaning.

Šinden a život v něm

Výběr z eseje Joan Halifaxové Třetí tělo – buddhismus, šamanismus a hlubinná ekologie

______________

Revitalizace vs. rekultivace krajiny

Intenzivní těžba uhlí před rokem 1989 se výrazně podepsala na tváři velké části naší země. Komunistický stát se o dopady těžby na krajinu příliš nestaral. Úkol odstranit toto dědictví tak v 90. letech připadl na stát a také na soukromé společnosti. Od počátku 90. let se do obnovy krajiny investovalo více než 51 miliard korun z veřejných i soukromých zdrojů. Díky tomu dnes na mnoha místech nepoznáte, že se tam ještě před dvaceti, třiceti lety těžilo. Úspěšnými rekultivacemi společnost ukazuje svou schopnost využít přírodní zdroje a zároveň zachovat obyvatelnou krajinu pro další generace.

ministr průmyslu a obchodu Ing. Martin Říman
(MPO ČR: Revitalizace a resocializace rekultivovaného území – zajištění dlouhodobého zhodnocení území)
http://www.czechcoal.cz/cs/novinky/media/2007/20070913m.html

__________________

před rekultivací…

Současný horní zákon v ČR ukládá těžařským firmám nejrůznějšího druhu shromažďovat peníze na tzv. rekultivaci území, na kterém těží, a tyto rekultivace pak zajistit. Všeobecně se ve veřejnosti má za to, že je to ustanovení chvályhodné a pro ochranu přírodu pozitivní

Jezerní pupek Čech

V roce 1982 vyšla v pražské Panoramě již zmíněná kniha Karla Žebery „Říp, hora v jezeru“, bohatě a zajímavě ilustrovaná Jiřím Mikulou. Říp je zde představen jako obrovitá sopečná jehla podobná Mont Peleé, která se odráží v hladině třetihorního jezera. Jeden z obrázků knihy dokonce ukazuje Říp ležící na jakémsi ostrově obtékaném čtvrtohorními řekami. Kniha měla velký pozitivní dopad, protože čtenářům umožnila představit si proměny krajiny středních Čech za posledních asi 20 milionů let, ale žádný z výše popsaných obrazů nejspíš není pravdivý.

Václav Cílek: Krajinou živého prostoru

Jaká rozkoš spojit lidského ducha s geologickým časem, a uvolnit jej astronomickým!
Robinson Jeffers

Všude se tu jeví prostor nějako danost, které sloužíme, ale jako cosi živého, co může posloužit nám. V této souvislosti povšimněme si onoho „ budování“ krajiny, které je z nejhezčích a nejzajímavějších zjevů našeho českého baroka, oněch architektonických korun návrší, ovládajících jednotlivé kraje, jako je třeba Svatá hora u Příbrami, Hostýn, Zelená hora u Zdaru nad Sázavou, Křemešník, Lomec u Netolic a ještě dlouhá řada dalších podobných korunovací. I ony jsou dokladem cítění, jež chápe prostor jako živý, jako sílu plnící jisté úkoly.
Zdeněk Kalista

Přírodní rámec
Základním morfologickým rysem české krajiny je mírně zvlněná parovina, oživovaná hluboce zaříznutými údolími řek a lemovaná pohraničním horstvem, jež však opět představuje vysoce vyzdvižené kry původní páro viny. Ani zdaleka si neuvědomujeme stáří reliéfu, na kterém žijeme. Vkročíme-li např. na Třebotovskou plošinu západně od Prahy, ocitáme se v exhumovaném, tj. znovu odkrytém, terénu, o stáří nejméně 70 milionů let. V té době byly Alpy ještě dávno skryté pod mořem, ale v Českém krasu se již tvořily první jeskyně.

Setkání (foto)

:)

Zdeněk Neubauer: Holo, Eko, Trans – předpony nového věku

Skonání tohoto věku

S blížícím se koncem tisíciletí se probouzí chiliastické nálady (chilioi – tisíc). Stáváme se vnímavými ke znamením konce světa. Vědomí, zeje svět konečný, je v nás hluboce zakořeněno. Křesťané tradičně označují svou éru jako finis temporum – skonání věků. Skonal starověk, skonal středověk. Dnes se zdá, že také novověk se vyžil. Byla to éra vědy a pokroku: a vskutku, důvěra v obé se chvěje v základech.

V chiliasmu lze rozlišit dvě dimenze – dvé tváří janusovské brány: eschatologii a parúsii, konec současného a život budoucího věku, resignaci a očekávání. Konec novověku, který nastává s blížícím se tisíciletím, má také obě stránky: skeptický relativismus postmoderny a nadějeplné, optimistické očekávání věku nového – New Age.