Chtěl bych jít ve stopách
čínských básníků
navštívit je
v jejich domě.
Na úpatí hor bychom pak
mlčky veršovali.
Chtěl bych jít ve stopách
čínských básníků
navštívit je
v jejich domě.
Na úpatí hor bychom pak
mlčky veršovali.
Nahý
nahý kráčím břehem řeky
vodou studenou
odmítám
co lidé si zamanou
zde jsem Bohové moji
ať život a radost ve mně se spojí
znáte sny mé veškeré
povrchní i hluboké
dívka ať pro mne sukýnkou svojí
nezakrývá krásy těla
ať bere vše jak vše i dává
a v dálce v poli letní Bůh
směje se a zpívá..
Samuraj se potkal s podzimem
tisíc kami barví celou zem…
Kůže bílá jak měsíc v tůni,
přízrak tajemství a touhy,
jak kouř mizí a zanechává
sladkou vůni ženy..
Ptačí duše v lidském těle
hledá hosta do života,
ukrytého opeřence
s rukama
a nohama.
Vítr serval okvětní lístky
a tančí s nimi
bláznivě v kole.
Kdy je nechá sednout?
Kdy utká koberec, jenž Tě přivítá?
Smutně hledím k obloze
zda uvidím holuba
letět nad naší střechou.
Oranžový Měsíc šplhá na nebe
a já čekám marně
na slůvko od Tebe.
Do peřin ponořen
spící anděl
s mírným úsměvem
sní svůj sen.
Tichou melodií do dlaní
halí celou zem.
Leknutí
mi sežralo
další rok života.
Díru do ledu
prorazil
zoufalý výkřik.
myšlenky letí hlavou
ale na papír se jim nechce
a tak sedím
s tužkou za uchem
rukama založenýma
Dárek nad dárky
už teď
v předvánočním shonu
Nevím jestli děkovat
za pohled do Očí
probudilas ve mně
vzpomínky
na které jsem nedavno
konečně zapomněl.
Život je řada pinií
život je žena, která mává
život jste vy, mí drazí
Život jsem já…
Daleké pohoří
mne volá a láká
Zem sněhem pokrytá
na mne dýchla
a já jsem polapen.
Vzhůru nohama
je celý svět
v kapce vody.
První kapky
už dopadly
do tvé jamky!
Dnes je chladně
Sokol krouží oblohou
ladně
na křídlech vážky
usadil se podvečer
Díky díky
božský malíři
namalovals podzim
a na paletě jen dvě barvy
černou a bílou