Jeho svatost rohatý ďábel a ohnutý hřbet západu
Pro Peking to může být dobrá zpráva – dalajlamova pozice mezi Tibeťany slábne.
Tibetský duchovní vůdce to sám přiznal v rozhovoru s britským deníkem The Financial Times.
Na otázku, zda ztrácí kontrolu nad svými stoupenci, odpověděl:
Ano, samozřejmě. Má snaha nepřinesla konkrétní výsledky, kritika je proto silnější a silnější.
U radikálněji smýšlejících Tibeťanů lze podle něj pozorovat zřetelné projevy frustrace.
Je mnoho Tibeťanů, kteří si myslí, že náš přístup odmítající násilí nic nezmohl, varoval dvaasedmdesátiletý tibetský duchovní vůdce.
Dalajlama ale jednoznačně odmítl změnu taktiky a uchýlení se ke zbraním. Kdyby se násilí dostalo mimo kontrolu, pak by mi nezbývalo než rezignovat. Tibetský duchovní vůdce proto doufá, že dojde k průlomu v jednání s Pekingem.
Dalajlamovi zástupci se setkali s představiteli čínské vlády počátkem května. Další jednání je podle agentury Reuters naplánováno na druhý červnový týden. Od roku 2002 to bude již sedmé kolo podobných rozhovorů. Dosud nevedly k výraznějšímu pokroku.
Motivy Pekingu
Dalajlama ale pochybuje o tom, jak moc chce Peking opravdu nalézt kompromis. Dělají to jen kvůli olympiádě, nebo skutečně chtějí řešit situaci v Tibetu? Já nevím, konstatuje.
Tibetský duchovní vůdce, který odešel do exilu na konci 50. let, říká, že usiluje o autonomii Tibetu, nikoliv o samostatnost. Peking ho však nazývá separatistou a tvrdí, že za březnovými nepokoji v Tibetu byla dalajlamova klika.
Již o víkendu během návštěvy v britském Nottinghamu si dalajlama postěžoval, že ho čínská propaganda obyčejným obyvatelům země líčí jako “ďábla s rohama”. Běžní Číňané podle něj mají často jen omezený přístup k informacím. Když si pak miliony lidí myslí, že dalajlama je démon, je mi z toho velmi smutno, řekl.
Peking se po nepokojích v Tibetu a následných protestech během štafety s olympijskou pochodní v Londýně, Paříži a San Francisku dostal do diplomatické defenzivy. Nedávné zemětřesení v Číně, během něhož zahynuly desítky tisíc lidí, ale jako by přineslo “bod obratu”.
Na Západě kritizovaná Čína se rázem změnila v zem, které patří soustrast a pomoc. Napadat v této době Čínu za nedodržování lidských práv je “nepatřičné”.
Uklidnění s Tchaj-wanem
Nyní se zdá, že dalajlamův vliv na Tibeťany má trhliny (byť je těžké předvídat, co to pro čínsko-tibetské vztahy bude znamenat) a na napětí ztratily i vztahy s Tchaj-wanem. Nedávné volby postavily do čela ostrova, z pohledu Pekingu odpadlické provincie, stranu Kuomintang (KMT). Ta usiluje o větší ekonomické propojení s pevninskou Čínou a nehraje již tolik na separatistickou strunu.
V pondělí do Číny přiletěl šéf Kuomintangu Wu Pcho-sjung. Ten je prvním předsedou této strany, jenž Čínu navštívil po roce 1949, kdy KMT utekl před komunisty na Tchaj-wan. KMT a čínští komunisté byli přitom dlouho symboly odlišné fronty studené války.
Uklidnění pro Čínu
“Kam s dalajlamou?“ Na tuto otázku nenašla německá diplomacie minulý týden jasnou odpověď. A nejen ona. Dokud tibetský mnich zůstával doma ve svém indickém exilu, bylo pro evropské politiky snadné nazývat ho mírumilovným, moudrým a velkým vůdcem svého utlačovaného lidu. Jakmile se teď rozhodl přicestovat do Evropy, vzletnou rétoriku najednou vystřídala trapnost evropské diplomacie.
Dalajlama se rázem proměnil v horkou bramboru, kterou si politici přehazují mezi sebou. „Dnes je známkou odvahy se s dalajlamou nesetkat,“ prohlásil německý ministr zahraničí Franz-Walter Steinmeier, který si na hosta během jeho pětidenní návštěvy nenašel čas. Plný diář měl i prezident Horst Köhler a kvůli své cestě po Latinské Americe také kancléřka Angela Merkelová. Ta se sice vloni na podzim odvážila Tibeťana přijmout, ale vyvolala tím ostrou reakci čínské vlády.
Dalajlamova stoupenkyně Merkelová se ještě nedávno řečnicky zeptala, zda „jsme náhodou již nepodlehli, když si necháme diktovat, s kým se smíme sejít“. Teď se s buddhistickým mnichem a politikem sice s radostí fotili mnozí její straničtí kolegové, žádný z ministrů se k tomu však během nepřítomnosti Merkelové dlouho neodvažoval.
Lidskoprávní ideály německé vlády nakonec zachránila alespoň „rudá Heidi“, sociálnědemokratická ministryně pro rozvojovou spolupráci Heidemarie Wieczorek-Zeulová. Natruc názorům svých stranických špiček se rozhodla dalajlamu pozvat na setkání v berlínském hotelu Adlon. Podle šéfa SPD Kurta Becka však bylo její rozhodnutí „na prd“.
Z Berlína dalajlama odjel do Londýna, kde okusí další lekci z opatrnické diplomacie. Premiér Gordon Brown se s ním sice setká, jenže nikoli ve svém sídle na adrese Downing Street 10, ale na „neutrálním“ území arcibiskupství v Canterbury.
Dva měsíce po potlačení vzpoury v Tibetu se tedy zdá, že silnější než soucítění s osudem tibetské kultury je v Evropě zase strach z rozezleného telefonátu z čínské ambasády. Přitom minulé týdny ukázaly, že Čína dokáže měnit své postoje. Výjimečné souznění světové veřejnosti, médií a nejvlivnějších politiků v kritice Číny vedly k tomu, že Peking opět začal vyjednávat s vyslanci dalajlamy, kterého do té doby nazýval „vlkem v mnišském rouchu“.
Dnešní Čína se totiž liší od totalitních režimů z dřívějších dob i od současné Kuby a Barmy. Závisí na mezinárodním obchodu a na globálním trhu, a proto se musí starat o svůj obraz ve světě. Mlčením a nejistotou ji však nikdo k reformám nepřiměje.
