Asociace s Jeho Nejvyšší Svatostí 14. Dalajlamou Džampalem Ngawangem Lozangem Ješem Tändzinem Gjamcchou

“Výborně! To je přesně to, co vždycky dělám - žádné přípravy! Jdeme na to…”

1. Praha: Tvář Václava Havla.

2. Václav Havel: Klidný, pokorný, snad až stydlivý člověk.

3. Veřejný projev: Lidská tvář, naslouchající, velmi pozorná, připravená se smát.

4. Sláva: Jeden z faktorů, které vedou člověka k podvádění sebe sama, k tomu, že upadá do sebeklamu.

5. Televize: Neustálý souboj negativního a pozitivního vlivu.

6. Marketing: Svého druhu vykořisťování. Osobní marketing je tou nejlepší cestou, jak ztratit sebe sama.

7. Tibet: To je první ze slov, které je trochu komplikované. Tibet je “střecha světa”, z níž stéká hodně velkých řek, takže jedna z hlavních asociací Tibetu je “voda”. A v tomhle smyslu je Tibet i základnou života.

8. Rozdíl mezi slovy “nezávislost” a “autonomie”: To, co je nezávislé, je zcela oddělené, zatímco to, co je autonomní, může být součástí většího celku, ale požívá to jistých svobod.

9. Železnice spojující Čínu a Tibet: Trať není jednosměrka, a to je dobře. Přesto znamená svár dvou tváří. Jedna tvář ukazuje úžasný pokrok a velmi užitečný nástroj. Ta druhá odhaluje politickou motivaci a nástroj v podstatě vojenský, což znamená hodně komplikací.

10. Stav mysli obyvatel Tibetu: Síla, pozitivní nálada.

11. Vítězství: Jako buddhistický mnich musím říct, že pocit vítězství je setrváváním na negativních emocích.

12. Porážka: Ztráta naděje.

13. Radikalismus tibetské mládeže: Radikalismus je krátkozrakostí těch, kteří chtějí řešit věci násilnou cestou. Na druhou stranu, každý radikalismus z něčeho vyrůstá - a v tomto případě vyrůstá z legitimní snahy domoci se pro Tibet historických i základních práv.

14. Čína: Obrovská země. Dlouhá historie. Opravdu sofistikované kulturní dědictví. V posledních stoletích příliš pádů, které smýkají zemí nahoru dolů. Obyvatelé Číny strašlivě trpěli, a proto by si zasloužili skutečnou nezávislost a prosperitu.

15. Světová velmoc: Já rozlišuji dva druhy. Tu, která je založena na vojenské síle a jaderných zbraních, považuji za falešnou světovou velmoc. A naopak tu, která je založena na demokracii, vládě zákona a svobodě projevu, považuji za velmoc pravou, skutečnou.

16. Pragmatická zahraniční politika: Dobrá věc. Na světě je všechno vzájemně propojeno a ve skutečnosti neexistují žádné extrémy jako bílá a černá. Takže pragmatický přístup je realistickým přístupem ke skutečnosti.

17. Dalajlamův osud: Že dalajlama coby instituce jednoho dne zanikne, zmizí. Trvá tady několik století, přišla, a zase odejde. Je jako všechny instituce na tomto světě. Přicházejí. Odcházejí. Přicházejí. Odcházejí.

18. Buddha: Jeden z nejlepších učitelů humanity.

19. Nejlepší přítel: Srdečnost.

20. Smrt: Součást našeho života.

21. Hlavní úkol: Jsme živoucí bytosti. Nejen fyzické povahy, ale také emocionální a rozumové. Srdečnost nás vede k tomu, abychom cítili starost také vůči ostatnímu, vůči jinému.

22. Vězení: Každý z nás. Jsme vězeními i vězni zároveň, jsme vězni negativních emocí.

23. Vzpomínka na rok 1959: Smutek. Opouštím vlastní zemi a nemám na výběr.

24. Obraz roku 1959: Noc ze 17. března. Jdu tmou ze svého příbytku na jisté místo - a navíc bez brýlí… (dalajlama se rozesměje, zvedne ruce a paroduje tápajícího muže) … ruce mám před sebou, tápu, svět je jakoby rozmazaný, bez jasných obrysů…

25. Jedenáctý pančenlama: Pančenlama, který je dvakrát. Jeden pančenlama tibetského srdce, druhý pančenlama oficiální čínské politiky. Ten oficiální je aspoň také z Tibetu - a slyšel jsem, že velmi dobře studuje.

26. Otázka “kdo vlastně jsem?”: Už to, že se ptám, znamená, že jsem. Způsob existence, která si neklade otázky, nazývám “ne-já”.

27. Osamocenost: Pocit od samého počátku. Jako lidé jsme vždycky jenom a právě sami.

28. Žena a dítě: Jedna z hlavních lidských odpovědností - reprodukovat se.

29. Napětí mezi dvěma póly - “být náboženským vůdcem” a “být politikem”: Napětí mezi dvěmi institucemi, které by vždycky měly zůstat oddělené. Pokud bych to měl vzít osobně, tak já se necítím být politikem. Devadesát procent své energie a času věnuji spiritualitě a pouhých deset procent roli, kterou můžeme nazvat politickou.

30. Návrat do Tibetu: Stále možný.

31. Věčnost: Já vlastně neznám přesný význam toho slova. Snad je to něco permanentního - ale na světě přece není nic, co by bylo trvalé! Že by to tedy znamenalo spíše něco kontinuálního? Nepřetržitého? V buddhismu je to stav osvobozené mysli. V křesťanství zase, když Bůh stvořil svět, založil nepřetržité nebe a peklo.

32. Hlavní modlitba: Demilitarizovaný svět.

33. Příští kroky: Užitečný zítřek.

____________________

Duchovní a světský vůdce Tibetu, Jeho Svatost čtrnáctý dalajlama Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho, se narodil ve vesnici Tagccher v Amdu, v severním Tibetu v chudé rolnické rodině 6. července 1935. Když mu byly dva roky, byl rozpoznán jako reinkarnace posledního třináctého dalajlamy. Přesně bylo předpověděno místo, kde se budoucí dalajlama narodí, a jeho vyhledání a označení probíhalo tradičním způsobem.

V roce 1939 byl přiveden do Lhasy, kde byl o rok později prohlášen hlavou tibetských buddhistů. Začal se vzdělávat v palácích Potala a Norbulingka pod vedením svého hlavního učitele, bývalého opata kláštera Gjüto Ling Rinpočheho a mladšího učitele z kláštera Sera Dže, učence Thičhang Rinpočheho. Začal obvyklým způsobem výuky – logikou, prádžňapáramitami, abdidharmou a vinajou spolu s historií, poezií, astrologií a později s rozsáhlými studiemi tanter. Také významný učenec lama Tändzin Gjalcchän měl vliv na jeho výchovu. Dalajlama získal hodnost lharampa geše ve věku čtyřiadvaceti let. Ještě před dosažením dvaceti let se začal učit anglicky.

Ve věku šestnácti let musel dočasně převzít plnou světskou i duchovní odpovědnost, vyplývající z jeho funkce dalajlamy, vlivem problémů, které vznikly v Tibetu s postupující čínskou okupací. Na pozvání Mao Ce-tunga navštívil Čínu v roce 1954. Mezi tibetským národem a čínskou armádou však nebyla možná žádná dohoda. Sedm dní po občanském povstání proti Číňanům, 17. března 1959, dalajlama opustil Lhasu. Bylo mu poskytnuto útočiště v Indii, kde až dodnes zůstává v exilu v malém městečku Dharamshala na severu země. Více než sto tisíc jeho krajanů bylo ochotno následovat ho do exilu, většina z nich se usadila v Indii a Nepálu. V Indii zůstává dalajlama duchovním vůdcem tibetského národa a oficiálním představitelem jeho vlády v exilu.

V roce 1959 zahájil kampaň za mírový návrat tibetské nezávislosti, činnost, za kterou byl vyznamenán Nobelovou cenou v roce 1989. Jeho aktivity jsou velice široké: výuka, zasvěcení a přednášky o buddhistických textech pro četné posluchače v Bodhgáji, Dharamsale a různých jiných místech v Indii. Při svých cestách, které často koná po celém světě, přednáší o buddhismu a světovém míru. Velmi intenzivně studoval učení všech čtyř tradičních škol tibetského buddhismu a obdržel přitom od jejich hlavních učenců a udržovatelů linie znalosti a zasvěcení.

Napsal mnoho knih, mezi nimi dvě autobiografie Má země a můj lid a Svoboda v exilu. V únoru 1990 na pozvání prezidenta Havla poprvé navštívil Československo a od té doby navštívil Českou republiku již čtyřikrát.

Jeho Svatost dalajlamu a Václava Havla vážou úzké přátelské vztahy. Významnou součástí každé dalajlamovy návštěvy ČR byla soukromá setkání s Václavem Havlem, kdy se věnovali společným meditacím a diskusím.